Náboj zápalný 7,62-Z 43

Náboj zápalný 7,62 Z 43 se používá k zapálení lehce zápalných materiálů.  Většinou je armáda použila ke zkouškám k odolnosti různých materiálů. Co se týká zápalného náboje, tak bylo v Blanických strojírnách za bývalého režimu zkoušeno, zda-li jsme schopni vyrábět tento typ náboje. Mělo jich být vyrobeno pouze několik tisíc kusů a měly prý zůstat v armádě. Tuto informaci máme od jednoho bývalého zaměstnance, nicméně je to pouze ústní informace bez jakéhokoliv podložení. Takže podle něj je možné, že náboj může pocházet z výroby S&B.  Tento náboj je jak Yetti. Každý tvrdí že existuje, ale nikdo ho nikdy neviděl. Pokud ho někdo máte, koupíme, anebo uvítáme detailní foto na bílém podkladě. děkujem. Náboj na obrázku nám poskytl Jirka Hrdlička, za což mu moc děkujem. Tento náboj byl vyroben v roce 1960 a pokud vím, omezená série 3000 kusů byla vyrobena pouze v tomto roce, takže pokud vlastníte náboj s jiným rokem, měl by to být padělek. Před několika lety se u nás objevily Jugoslávské náboje, Bulharské a Ruské. Pozná se to podle číselných kódů. Také jsem viděl různé chytáky,že z Českého náboje vytahovali střelu a nahradili ji výše uvedenými náboji. Hlavně je třeba dát pozor na rok výroby.

Dne 28.3. 2017 přidávám tato nová fakta od jednoho z předních odborníků v oblasti munice, Ing. Vladislava Badalíka, kterému touto cestou srdečně děkuji za vyčerpávající a dosud nezveřejněné informace. Uvádím zde celý přepis zprávy ing. Vladislava Badalíka:

Licenční dokumentaci náboje obdržela ČSR  pro výrobu náboje 7,62 mm vz.43 z SSSR 1.7.1955 čj. 05001, 05019, 05025, 05032, 05042 (další v r.1975). Týkala se i náboje zápalného. Předpokládalo se zavedení podle dokumentace beze změn. Na základě licenční dokumentace zpracovaly Blanické strojírny technickou dokumentaci pro náboj vz.43 a předložily ji v květnu 1956. Proběhlo připomínkové řízení a upravená dokumentace byla předložena do 31.8.1956. Stále se to týkalo i náboje zápalného. Zavedení náboje do armády bylo schváleno 22.6.1957. V bodě 4 je uveden i náboj 7,62 mm vz.43 zápalný.

V Blanických strojírnách (Sellier a Bellot) Vlašim však výroba zápalné střely a zápalného náboje nebyla nikdy zavedena. Ve výkresovém archívu nejsou a nikdy nebyly výrobní výkresy. Firma neměla a nemá zařízení pro výrobu této střely. V evidencích není žádná zmínka o výrobě a zkouškách tohoto náboje,

Před lety, snad koncem sedmdesátých let, kolega Zdeněk Zapp (bývalý balistik a pyrotechnik středočeské policie, dnes důchodce) o tomto náboji hovořil s tehdejším šéfem střelnice fy.SB panem Machem (dnes již nežije). Pan Mach uváděl, že se zápalnou střelou prováděli zkoušky střelbou na dálku 100 m na kartonové desky. Dnes se domnívám, že buď si to spojil s nábojem průbojně-zápalným, který sériově vyráběli a který se zkouší rovněž na 100 m na karton, ale také na plech. Nebo se na úplném začátku jednalo o poskytnuté vzorky ruské výroby.

Já jsem o tom někdy v osmdesátých letech hovořil s konstruktérem panem Švejdou st. (dnes již také nežije). Rovněž výrobu odmítl a hovořil neurčitě něco o střelách ruské výroby, poté to však popřel.

Dnes z pamětníků, kteří k tomu měli přístup, žijí již jen Ing. Malimánek, který výrobu ve Vlašimi vylučuje, a Ing. Hýkel, který si na žádné zkoušky tohoto druhu nepamatuje.

Závěr je tedy jednoznačný, střely ani náboje ve Vlašimi vyrobeny nikdy nebyly.

Jak uvádí ing. Malimánek nelze ale vyloučit, že některý z oprávněných vojenských závodů střely ruské výroby do nábojnic z Vlašimi v malém množství nalaboroval. O tom, že by se tak stalo ovšem nejsou žádné doklady ani zprávy. Pan plk.Ing.Šedý (dnes již důchodce), který působil na GŠ v oboru munice několik desítiletí a který se věnuje pátrání v archívech, toto považuje za nepříliš reálné. Na žádnou informaci o laboraci ani testování těchto zápalných nábojů nenarazil. Naše armáda nikdy žádné zápalné náboje vz.43 ani ruské neobdržela (na rozdíl od průbojně-zápalných).

Doposud se nám nepodařilo získat žádný výkres zápalné střely, i když nepochybně musela být poskytnuta licenční dokumentace s výkresy MNO a Blanickým strojírnám. Pan Ing. Hýkel prováděl léta šetření v archívu SB ale na nic k tomuto tématu nenarazil.

Na druhé straně však je velmi obtížné se dostat i k zápalným nábojům ruské výroby. Pokud by tedy měl být náboj přelaborován touto střelou ruské výroby do české nábojnice (pro zásadní zvýšení atraktivity a ceny) musel by to realizovat někdo, kdo k těmto ruským nábojům má přístup. Ani po odchodu ruských vojsk z našeho území žádné zápalné náboje vz.43 nalezeny nebyly, na rozdíl od mnohých jiných nábojů (až po dělostřeleckou munici a rakety). Velitel ruské posádky v Bohosudově tvrdil asi v r.1989, že zápalné vz.43 neměli ani v centrálním skladu v Mílovicích.

Zaujala mě však Vaše zmínka o těchto nábojích bulharské výroby a výroby v zemích bývalé Jugoslávie. Kolega má přítele chorvatského  pyrotechnika, který zná velmi dobře výrobu u obou výrobců náboje vz.43 v bývalé Jugoslavii. Předběžně mu sdělil, že se ze zápalným nábojem nikdy nesetkal a u výrobců to prošetří.